Generální ředitelství

„František byl nejen pro mě velice inspirativní člověk. Jeho bezprostřednost, s jakou vždy dokázal přijmout bližního v jakékoliv situaci, aby mu pomohl a podpořil ho, byla zcela mimořádná. Spolupracovali jsme spolu v rámci vězeňské pastorace už od 90. let a on byl vždy připraven podat pomocnou ruku, i když ho dotyčný vícekrát zklamal. Dokázal mít veliký soucit a pochopení pro obtížné situace, do kterých se lidé ve vězení i po propuštění dostávali,“ uvedl při obředu hlavní kaplan vězeňské služby Otto Broch.  
Za komunistické totality byl Lízna vězněný pětkrát. V roce byl 1968 přijat do jezuitského řádu a šest let poté vysvěcen na kněze. Působení v duchovní správě mu ale režim ihned zakázal. Jakmile se po revoluci mohl vrátit ke svému poslání, začal působit jako vězeňský duchovní v Kuřimi nebo na Mírově. 
Kromě vězňů se ve své pastoraci zaměřil i na Romy, bezdomovce či jinak sociálně vyloučené lidi. Na jeho počátky u Vězeňské služby ČR vzpomíná i předseda Vězeňské duchovenské péče Pavel Zvolánek: „František Lízna začal navštěvovat odsouzené hned po revoluci v roce 1990 a později se stal jedním ze zakládajících členů Vězeňské duchovenské péče. Možná se někdy mohlo zdát, že stojí více na straně vězňů, v tom mohl připadat někomu jako nevyvážený, ale on prostě takový byl. V těch druhých vždy hledal tu lepší stránku.“
Když přišel Lízna na Mírov, požadoval celu, aby mohl být vězňům k dispozici dvacet čtyři hodin denně. Zákon to však neumožňuje a František Lízna se proto musel spokojit s farou v nedalekých Vyšehorkách. 
Za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva byl Líznovi v roce 2001 propůjčen Řád Tomáše G. Masaryka. V roce 2003 mu nadace Charty 77 udělila Cenu Františka Kriegla. V listopadu 2017 obdržel Cenu Paměti národa.