Generální ředitelství

„Šli jsme tenkrát s partou kluků kolem kostela a ten, co partu vedl, řekl – pojďte, vypijeme panu faráři víno a sníme nějaké hostie. V sakristii jsme potom pili a hodovali a do toho pan farář přišel. Já byl cvalda a jediný jsem nestačil utéct,“ vzpomíná Petr Jarkulák s humorem. Farář kluky tehdy nepotrestal, ale s Petrem Jurkulákem si začal povídat. Ten se k němu postupně začal chodit seznamovat s vírou. Ve škole kvůli tomu měl problémy, tehdejší režim víru nepodporoval, a tak byl často na koberečku u ředitele školy a dostával třídní napomenutí.

Dlouhá léta působil jako ministrant. Poté se asi před deseti lety setkal s knězem, který byl téměř slepý a dostal od biskupa pověření suplovat některé jeho činnosti. V té době začal pociťovat touhu stát se knězem. Jáhenství je sice kněžská svátost, zároveň ale jáhen není knězem. Je to předstupeň kněžství. Letos v červnu byl Petr Jurkulák vysvěcen na jáhna. Odsouzení o jeho duchovní stránce osobnosti ví: „Občas se mi stává, když jdu s kolegy po chodbě, že volají - Hele, farář s ministrantama jde - ale je to vždycky v humoru řečeno, na respektu mi to neubírá.“ Jáhenská praxe ale přináší i mnohá úskalí. Jáhen přijímá nejen tělo páně – proměněnou hostii, ale i krev páně - proměněné víno. 

„Práce s lidmi v každé pomáhající profesi je náročná. Musím lidem umět pomoci v jejich duchovních potřebách, musím být empatický, ale zároveň musím stanovit v komunikaci mantinely a trvat na hodnotách, které jsem přijal a které předávám. To bývá někdy náročné.“