Historie

Z historie věznice

Z historie věznice

Historie vězeňství v Olomouci je úzce spjata s vývojem soudnictví v moravském regionu jako celku. Již v první polovině 13. století vznikl v Olomouci za vlády Václava I. městský soud a královskou moc v něm reprezentoval fojt, který současně vystupoval jako hlava města. V Olomouci fojtův dům (fojtství) stával vedle kostela sv. Michala v místech dnešní základní školy Na hradě. Městské vězení - olomoucká šerhovna, šatlava s mučírnou – se nacházela oproti fojtství přes Šerhovní ulici (dnes část ulice Na hradě) (foto č. 1). Roku 1620 v ní byl vězněn a umučen Jan Sarkander, farář z Holešova, pro podezření ze zrady stavovských zájmů. Roku 1630 budova přestala sloužit svému účelu a stala se z ní kaple, pojmenovaná jeho jménem.
Kromě soudu městského zasedaly v Olomouci i soudy jiné. V první řadě to byl zemský soud. Zemský soud měl své sídlo v dominikánském klášteře na Michalském kopci. Dnes jsou v těchto místech budovy Teologické fakulty Univerzity Palackého. Po obsazení Olomouce Švédy v roce 1641 zemský soud v Olomouci již nezasedal. Zemské desky, na něž byly zapisovány spory mezi šlechtici, držiteli statků a svobodnými sedláky, byly odvezeny do Brna a zpět do Olomouce se již nevrátily.
V 18. a 19. století , kdy Olomouc byla vojenskou pevností, byly vězeňské cely umístěny v kasematech v prostoru hradeb (foto č. 2), kde zasedal vojenský pevnostní soud. V těchto kasematech byl po nezdařeném útěku vězněn i francouzský generál Lafayette a v padesátých letech 19. století političtí vězňové, mj. též M. A. Bakunin a Karel Sladkovský.
V roce 1902 byla dokončena stavba budovy garnisonního vězení a soudu na Envelopě, v současné době se zde nachází sídlo vrchního státního zastupitelství. Vojenský soud začal v této budově úřadovat 1. března 1903. Za II. světové války v ní byla věznice olomouckého gestapa, které zde věznilo stovky českých vlastenců. V sedmdesátých letech tato neblaze proslulá olomoucká budova ustoupila výstavbě vysokoškolských kolejí, které se nacházejí v těchto prostorách dosud.
V roce 1850 se Olomouc stala sídlem nově zřizovaných státních úřadů politických, finančních a soudních. V rámci pevnostního města se pro ně nenašlo jiné umístění než v budově radnice, z níž se musely městské úřady vystěhovat do stísněnějšího Edelmanova paláce. Na radnici byl umístěn krajský soud, okresní soud a státní zastupitelství. Věznice byla roku 1845 postavena v místě někdejšího špitálu sv.Ducha, tj. v prostorách dnešního Muzea umění v Denisové ulici.
V roce 1886 byla podle projektu vídeňského architekta Alexandra von Wielemannse zahájena výstavba Justičního paláce v Olomouci, který byl dokončen v roce 1902 (foto č. 3). Stavělo se na místě jednoho z jižních opevnění a to necelých 200 metrů od historického jádra města s nejvýznamnější památkou, jíž je Sloup Nejsvětější Trojice zapsaný v roce 2001 mezi významné památky UNESCO. Tato na svou dobu účelně řešená budova, tvořená komplexem novorenesančních budov, se stala sídlem všech soudních institucí, které v Olomouci působily. Byly zde nejen soudy, ale i věznice, archivy a další justiční instituce. Za II. světové války zde bylo státní zastupitelství, krajský a okresní soud, německý zemský soud a německá soudní věznice.
Po roce 1948 došlo k výrazné změně v organizační struktuře i charakteru soudnictví. Dosavadní třístupňový systém byl nahrazen systémem dvojstupňovým, což znamenalo, že okresní soudy byly zřizovány v místech tehdejších regionálních územně-správních orgánů – okresních národních výborů a jejich působnost byla omezena na jejich obvod, zatímco krajské soudy byly zřizovány v sídlech krajských národních výborů a plnily funkci odvolací. Olomouc se stala po určitou dobu místem sídla krajského soudu. Nejvyšší soud měl sídlo v Praze.
K 1. červenci 1960 došlo k další reorganizaci územní správy. Byl zrušen Kraj Olomouc a v budovách justičního paláce v Olomouci tak opět po delší dobu sídlil pouze okresní soud a věznice. Krajské soudní a trestní instituce měly sídlo v krajském městě Ostravě. Tato situace přetrvala až do vzniku nových současných územně správních celků s tím, že Krajskému soudu v Ostravě – pobočka Olomouc, byly pro výkon svých funkcí vyčleněny určité prostory justičního paláce.
Od roku 1902 slouží i přes řadu stavebních a organizačních změn stále svému původnímu účelu a od roku 1992, kdy vešel v platnost zákon č. 555/1992 Sb. Zákon o vězeňské službě a justiční stráži došlo současně k transformaci někdejšího „Útvaru Sboru nápravné výchovy“ do podoby vazební věznice. Vazební věznice v Olomouci se stala institucí pro zajištění výkonu vazby mužů, žen a mladistvých s oddělením pro výkon trestu odsouzených mužů s dozorem.


č. 1 - bývalé městská šatlava
 
č. 2 - původní městská věznice
 
č. 3 - budova soudu s věznicí z roku 1905
 

Olomouc Remand Prison (historie věznice anglicky)

Olomouc Remand Prison (historie věznice anglicky)

The city of Olomouc lies on the middle course of the river Morava. 1886 saw the beginning of the construction of the Palace of Justice, a complex of neo-Renaissance buildings, in the town centre, a process which was completed in 1902. Since then, it has also served as a prison, primarily intended as a house of detention for men, women and juveniles from selected districts in Moravia. At the same time, it houses three controlled units for men serving custodial sentences, one of which includes a drugs-free zone. Its total accommodation capacity is 266, of which 146 are in the remand section and 120 in the imprisonment section. The accused are accommodated in 56 cells, the majority of which have two (maximum: three) beds. There are two single cells. Convicts are accommodated in 28 ormitories with a capacity of two to twelve beds each. On average, the prison contains 125 remand and 120 convicted inmates.
Olomouc Remand Prison applies a modern concept of the treatment of the accused. The treatment program, which is led by specialists, is divided into preventative/formative, leisure, educational and sporting activities. Attention is focused on juvenile detainees. A particular element influencing the manner in which sentences are served is the fact of whether the prisoner has been assigned to work or is being prepared for a work assignment. Inmates may be employed by interested private business entities, or internally within the prison. 96% of those serving terms of imprisonment in Olomouc Remand Prison are in work. In their free time, they can take part in activities on the prisoners' treatment program. Special formative activities include pedagogical, psychological and socio-legal counselling, socio-psychological training, a complex of special formative procedures alled psychogogics, sociotherapy, psychohygiene, art therapy techniques, gestural therapy, work therapy and religious activities. The education of inmates is ealised through general and specialised educational cycles, encompassing an educational natural science oriented video, anti-drugs education and HIV/AIDS prevention. As part of the treatment program, prisoners are given the chance to study at college or university. The project "A mediumterm course and guidance of persons completing their sentences, aimed at a successful entry in the labour market" is being implemented to assist with the prisoners´ integration in the labour market and to help persons released from prison to get and keep a job. Students who uccessfully pass the course receive a certificate, which ought to increase their chances of finding a better job than that to which they have previously been accustomed. Social work is very wide field. Co-operation is being flexibly developed between the appropriate units and departments of Olomouc City Hall, job centres, the Probation and Mediation Service, the Czech Helsinki Committee, the Advisory Board for Citizenship Issues, the 'Podané ruce' ('Outreach') Foundation, the Czech Red Cross and the 'Charita Olomouc' organisation.
Olomouc Remand Prison has a total of 259 employees, of whom 203 are members of prison and judicial security and 56 are civilian employees. The most numerous age group is that of 31 to 35 years. In total 34 remand prison employees have university-level education.