Zvětšit (Ctrl + "+")

Zmenšit (Ctrl + "-")

banner

Historie

První projekty, jakož i počátek stavby se datují do období konce roku 1908.

V roce 1545 byla v Teplicích zřízena šatlava v Městské radnici, která byla umístěna přibližně ve středu dnešního náměstí Svobody. Z důvodu malé kapacity byli po roce 1850 umisťováni vězni na statku Moritz Hoff hraběte Claryho-Aldringena, jež se nacházel v místech dnešní budovy gymnázia. K zestátnění věznic, které do té doby podléhaly vrchnosti, stejně jako soudy, došlo v 50. letech 19. století. Tím byla otevřena možnost k reformování vězeňského systému. Nařízením ministerstva státního a ministerstva práv z 25. října 1865 č. 109 ř. z. bylo vězeňství podřízeno ministerstvu spravedlnosti. Tuto reformu provedenou v habsburské monarchii můžeme považovat za počátek vzniku moderního vězeňského systému na území Čech, Moravy a Slezska. Tento vznikající systém vycházel z penitenciární myšlenky o nápravě pachatelů přestupků, přečinů a zločinů především výchovou a vzděláním. Odborná příprava dozorců byla postupně budována jako cílevědomé, systematické a diferenciované vzdělávání a výcvik se zřetelem na charakter a specifika jednotlivých funkcí. Podle doporučení Františka Josefa Řezáče, významného reformátora rakouského vězeňství a školství z roku 1852, měl vězeňský personál zahrnovat kromě dozorčí stráže a úředníků správní služby též lékaře, učitele a duchovní.

V roce 1902 započala v Teplicích výstavba nové budovy reálného gymnázia a vězni tak byli dočasně přemístěni do budovy bývalého okresního úřadu v Husově ulici. Tento objekt, tak jako v podstatě všechny ostatní objekty na území Rakouské říše, neodpovídal novým požadavkům pro výkon soudní vazby a trestu vězením v intencích reformy vězeňství. Proto se začaly budovat sítě vězeňských zařízení příslušných soudních okresů. Postupně tak vznikaly tzv. justiční komplexy, tj. architektonické celky, tvořené budovou soudu a věznicí. V Teplicích začala výstavba takového komplexu v roce 1908.

Projekt budovy navrhla stavební firma Walter – Pech – Weinmesser. Stavba započala dne 17. října 1908. Výstavbu financoval Městský úřad v Teplicích. Šlo o dvě samostatné dvoupatrové budovy, budovu soudu a budovu věznice. Budova Okresního soudu v Teplicích byla slavnostně otevřena dne 4. října 1910. Jednalo se o událost, která se netýkala pouze města, ale celého okresu. Doposud byly úřední prostory soudu součástí městské radnice. Slavnostního otevření budovy soudu v Teplicích se zúčastnili okresní soudní prezident – vrchní zemský soudní rada Dr. Grünbaum, okresní hejtman Richard Gräf, stavbyvedoucí Geilhofer, starosta města Husak, okresní starosta a předseda Dr. Müller a také členové stavební skupiny a zdejší podnikatelé. Pokud se týká budovy věznice, nacházely se v její spodní části čtyři obyčejné a dvě tmavé cely, místnost pro centrální vytápění, skladiště uhlí, prádelna a koupelna, infekční pokoj, vězeňská kuchyně s umývárnou, spižírna, skladiště a toalety. V přízemí věznice se nacházely čtyři jednotlivé cely, dvě společné cely pro 7 a 8 vězňů, přijímací kancelář, byt dozorce (pokoj, kabinet, kuchyně a příslušenství), toalety pro trestance, dále pak dvůr pro vycházky vězňů a přes severní zahradu východ. V prvním patře budovy věznice pak bylo šest jednotlivých a tři společné cely, schodiště, školní a pracovní místnost a toalety. Ve druhém patře pak šest jednotlivých cel a jedna společná cela, nemocniční pokoj s ordinací a schodiště. Zadní křídlo věznice bylo pouze jednopatrové.

Dle rakouského trestního zákona z roku 1852 se rozlišovalo mezi trestem vězení, který byl ukládán za přečiny a přestupky, a trestem žaláře ukládaným za zločiny. Trest vězení se vykonával ve věznicích okresních soudů, trest žaláře do jednoho roku ve věznicích tzv. Sborových soudů první instance (krajských, resp. zemských soudů), a pokud trest žaláře přesahoval jeden rok, tak v samotných trestnicích. Ve Věznici Okresního soudu v Teplicích byly vykonávány tresty vězení za přečiny a přestupky. Po zániku habsburské monarchie v roce 1918 vznikla Československá republika, která navázala na historické penitenciární tradice, akceptovala rakouský trestní zákon a k jeho naplňování vytvářela nové formy a postupy v právních i vězeňských otázkách. V Československé republice byly postupně zřízeny vězeňské a polepšovací justiční ústavy. Věznice Okresního soudu v Teplicích patřila do počtu 379 věznic okresních soudů pro vyšetřovance a trestance s uloženým trestem od 12 hodin do 1 měsíce. Po rozpadu Československé republiky dne 15. března 1939 se staly Sudety součástí Velkoněmecké třetí říše. Teplice se v Sudetské župě nacházely, a tak věznice po celé trvání Protektorátu Čechy a Morava byla součástí vězeňských zařízení nacistického Německa.

Po skončení druhé světové války a obnovení původních hranic Československa byla Dekretem presidenta republiky ze dne 26. října 1945, o správě soudních věznic a trestních soudů, svěřena správa okresních soudů přednostům okresních soudů, u nichž byly věznice zřízeny. Ministerstvu spravedlnosti příslušel vrchní dozor nad soudními věznicemi a trestními ústavy. Zákonem č. 321/1948 Sb., o uniformovaném Sboru vězeňské stráže (SVS), došlo k reorganizaci vězeňského personálu podle vzoru Sboru národní bezpečnosti. V krajských soudních věznicích a trestních ústavech byli jmenováni velitelé oddílů SVS, kterým podléhali příslušníci vězeňské strážní a správní služby. Velitele oddílů SVS přímo řídil velitel SVS, jmenovaný ministrem spravedlnosti. U věznic okresních soudů byly zřízeny stanice SVS s určenými veliteli, které řídili velitelé oddílů SVS. Dohled nad výkonem trestu odnětí svobody vykonávali od roku 1949 ústavní komisaři a od roku 1950 též příslušní prokurátoři.

Dnem 1. ledna 1953 bylo vězeňství jako celek převedeno do působnosti ministerstva národní bezpečnosti, které koncem stejného roku zaniklo, a plnění úkolů vězeňství převzalo ministerstvo vnitra. V této době se ve věznici nacházelo 25 cel pro 75 vězněných osob, konkrétně 17 samotek, 8 společných cel a 1 cela kárná. Maximální nouzová ubytovací kapacita byla až pro 100 vězněných osob. Vězni vykonávali domácké práce pro 3 národní podniky. Nemocniční ošetření bylo zajištěno Vězeňskou nemocnicí v Litoměřicích, případně Vězeňskou nemocnicí Praha. Strážní a dozorčí službu zajišťovali při denní službě 3 příslušníci a 1 příslušník v noci. Tento stav ovšem již v roce 1952 nevyhovoval a krajský velitel SVS ppor. Antonín Sahula požadoval zvýšení celkového stavu příslušníků na 7 (2 pro noční službu a 5 pro službu denní, včetně velitele). Navrhoval také převzít dům, který je v těsném sousedství věznice, neboť z jeho oken bylo možno pozorovat dění ve věznici, a tento dům pak využít pro ubytování příslušníků SVS. Dále navrhoval zrušit služební byt ve věznici, místo něho zřídit kanceláře a dále zřídit místnost pro návštěvy a výslechy uvězněných osob, která nebyla k dispozici. Ekonomické a logistické zabezpečení zajišťovala Věznice Litoměřice jako věznice Krajského soudu v Ústí nad Labem. Zajímavou zjištěnou skutečností je výše čisté mzdy velitele stanice strážmistra Jana Tesaře, která v měsíci červenci roku 1952 činila 5.376 Kčs (po odečtení nákladů spojených s užíváním služebního bytu). Jeho podřízený, mladší strážmistr František Kučera, pobíral čistou mzdu ve výši 9.109 Kčs (poznámka autora: v roce 1953 došlo k měnové reformě, výrazně se pak snížila nominální hodnota mezd a cen).

Dne 1. října 1952 přešla správa věznice z okresního soudu pod Okresní útvar výkonu vazby. Dne 28. ledna 1953 byla budova soudu předána do správy orgánům Národní bezpečnosti a zrušena pak byla dne 1. února. 1955. O budovu projevil zájem Městský národní výbor v Teplicích za účelem zřízení školy, neboť v té době byl v Teplicích nedostatek škol, a to zejména z důvodu postaveného velkého hornického sídliště pod Zámeckým nádražím a sídliště na Stínadlech. Vzhledem k tomu, že v objektu by musely být provedeny náročné stavební a technické úpravy, byla pro školu vybrána jiná budova. V roce 1955 bylo rozhodnuto o předání budovy věznice Okresnímu ústavu národního zdraví Teplice, proto budova nadále sloužila do roku 1994 jako sklad léčiv.

V roce 1994 byly zahájeny stavební práce za účelem celkové přestavby a rekonstrukce původní budovy věznice a přístavby její nové části. Stavební práce byly dokončeny v průběhu roku 1998 a od měsíce listopadu tohoto roku byl zahájen zkušební provoz vazební věznice jako pobočky Vazební věznice Litoměřice. Od 1. ledna 2001 byla Vazební věznice Teplice zřízena jako samostatná organizační jednotka Vězeňské služby České republiky.

Od 1. ledna 2001 je Vazební věznice Teplice základní organizační jednotkou Vězeňské služby ČR.