banner

Historie

Počátky vězeňství v Ostravě

Ostrava – až do 60. let 19. století malé město rozdělené řekou Ostravicí na moravskou a slezskou část.

Teprve bouřlivý hospodářský, sociální a politický rozvoj, který eskaloval počátkem 20. století, přinesl dosud provinční Ostravě netušené perspektivy. Rozmach důlních závodů a šachet, rozšiřování železářské a hutní výroby, vznik strojírenských a chemických továren a spojení železnicí s blízkými i vzdálenými regiony přitahovalo do stále rostoucího města dělníky ze širokého okolí, z Čech, Moravy, rakouského a pruského Slezska a Haliče, kteří se zde začali usazovat. Je dostatek pracovních příležitostí a výdělky v rámci habsburské monarchie solidní. Vznikají hornické kolonie a kasárny pro dočasné ubytování, staví se četné činžovní domy, objevují se nové banky, obchodní domy, kavárny, luxusnější byty. Do města přicházejí četní bohatí Židé z Haliče, úředníci – město vzkvétá a bohatne.

Ostrava – to je také obrovské množství hospod, kořalen, výčepů, zábavních a tanečních podniků, vináren a veřejných domů. A proto není divu, že logickým odrazem této reality je prudce stoupající zločinnost. Dramaticky roste počet rvaček, loupeží, přepadení, násilného smilstva, ublížení na zdraví, podvodů i vražd…Ona překotná industrializace vedla státní orgány k tomu, že dne 30.10.1894 bylo v Mor. Ostravě zřízeno policejní komisařství, povýšené a rozšířené v roce 1922 na Policejní ředitelství Moravská Ostrava.

Nejstarší zmínka o šatlavě (vězení) v Ostravě pochází již z roku 1686, kdy je v pozemkové knize Moravská Ostrava – Přívozského předměstí zmíněna u městských hradeb blízko rasovny. Šatlava je rovněž doložena v 18. století a až v roce 1841 město Mor. Ostrava koupilo domek pro novou šatlavu na Pivovarské ulici čp. 46, která byla roku 1846 nahrazena výstavbou jednopatrové věznice čp. 263 za pivovarem (dnešní prostory výstaviště Černá louka) Marcuse Strassmanna. Tato věznice, mající 3 kanceláře, dozorce, 9 cel, kuchyni a nezbytné zázemí, byla od roku 1861 nájemní smlouvou vždy na 13 let mezi městem Moravská Ostrava a justičním erárem určena k věznění inkvisitů (vyšetřovanců) a trestanců Okresního soudu v Mor. Ostravě. Poslední nájemní smlouva ze dne 30.9.1887 stanovovala roční nájem jen 50 zlatých.

Jen zcela epizodní bylo zřízení vězení na policejní expozituře v areálu šachty Jindřich v letech 1901 – 1903, kdy bylo zrušeno.

Věznice u pivovaru byla stále více přetěžována velkou frekvencí vyšetřovaných a odsouzených (např. v roce 1890 bylo ve věznici průměrně 62 vězňů měsíčně včetně nezanedbatelného množství žen). Blízké hlavní náměstí, velký počet kolemjdoucích, neohrazený dům a nedostatek dozorčího personálu byly hlavními problémy, které činily situaci neúnosnou. Proto na podnět městských orgánů a vedení okresního soudu byla nadřízenému Krajskému soudu v Novém Jičíně v roce 1891 adresována žádost o neodkladné řešení výstavbou nové budovy okresního soudu a věznice v Moravské Ostravě.

Po mnoha jednáních, intervencích, dobrozdáních a analýzách schválilo c.k. Ministerstvo spravedlnosti ve Vídni v roce 1893 výstavbu nového justičního areálu a určilo, aby prezidium Vrchního zemského soudu v Brně zajistilo plochu, hydrogeologický rozbor budoucího pozemku a vypsání ofert (nabídek) pro stavební firmy. Dne 24.10.1893 byla uzavřena smlouva o výstavbě areálu nového okresního soudu a věznice v Mor. Ostravě se stavební firmou Kern a Blum z Opavy, která vyhrála nabídkové řízení stavby. Staveniště je vzdáleno 45,5 m od řeky Ostravice a jeho výměra obnášela 4315 m², přičemž délka stavby činila 88,70 m a šířka 48,65 m. Celý dvoupatrový areál na dnešní ulici Sokolské a Kratochvílově byl justičnímu eráru odevzdán k užívání dne 1.10.1895.

Věznice měla dvoutraktový charakter se střední chodbou a k ní byl v roce 1911 přistavěn další trakt, který zvýšil budovu na výšku 14 metrů a byl spojen s úřadovnami okresního soudu ze Střelniční ulice. Budova věznice měla v suterénu umístěnou prádelnu, kuchyni, sprchy a sklady, ale chyběl dezinfektor. Střecha byla pokryta krytinou z přírodní břidlice, vnitřní vybavení cel bylo standardní, nemocniční část měla k dispozici 9 lůžek. K dispozici bylo celkem 152 míst k umístění vězňů včetně žen. Celý objekt Okresního soudu v Mor. Ostravě patřil rozsahem včetně věznice k větším soudům – měl 3 jednací síně, podatelnu, doručovací a exekuční oddělení, pisárnu, pozemkovou knihu, byt soudního sluhy a přednosty soudu a vedení peněžního deníku. Až do vypuknutí 1. světové války se situace nezměnila.

Věznice v období let 1914 – 1929

Zaběhané zvyklosti ve věznici stejně jako v celé tehdejší společnosti zcela rozvrátila válka.

Zaběhané zvyklosti ve věznici stejně jako v celé tehdejší společnosti zcela rozvrátila válka. Záhy byl pociťován nedostatek finančních prostředků na pokrytí nezbytných výdajů a údržbu objektů, nastávají četné zásobovací potíže. K dovršení všeho byla dne 16.11.1914 do větší části věznice převelena jednotka rakouské armády, která zde ve větším či menším počtu pro rukující zálohy sloužila až do samotného konce války, aby byla vzápětí vystřídána československými vojáky v počtu 1 praporu. Tento stav trval až do 7.6.1920, kdy se poměry a možnosti nové dislokace armádních útvarů dostatečně stabilizovaly a vojsko definitivně opustilo věznici. Škody způsobené užíváním traktů armádou byly v rámci nezbytných oprav budov věznice vyčísleny na více než 77000 Kč, což bylo konstatováno při kolaudaci dne 15.12.1921.

Věznice tak byla nucena z důvodu prostorové tísně po nezbytné adaptaci a vyčištění cel vrátit se částečně do nevyhovujících starých prostor na Pivovarské ulici 9 (č.p. 263) u Strassmanova pivovaru. Jediným pozitivem tohoto období bylo pořízení výkonného dezinfektoru. Návrat vězňů zpět do věznice Okresního soudu v Moravské Ostravě proběhl až začátkem roku 1922.

V době 1. světové války od roku 1915 až do roku 1922 užíval část budovy okresního soudu také živnostenský soud a poté 3 rozhodčí soudy (hornický, bratrské pokladny a úrazové dělnické pojišťovny). Jen pro zajímavost dodejme, že v roce 1946 sídlilo v budově Krajského soudu v Mor. Ostravě celkem 8 rozhodčích soudů.

Vzrůstající význam Ostravska, velký počet jak trestních, tak civilních kauz, neudržitelná situace na Těšínsku po rozdělení mezi ČSR a Polsko v roce 1920 v oblasti soudnictví a judikatury zvláště – to vše znamenalo, že dne 1.7.1920 bylo v život uvedeno a zřízeno samostatné Trestní oddělení krajského soudu novojičínského v Moravské Ostravě dle výnosu prezidia Vrchního zemského soudu v Brně. Toto oddělení bylo řízeno zvláštním správcem ve funkci viceprezidenta Krajského soudu Nový Jičín, což byl JUDr. Antonín Navrátil, dosavadní přednosta Okresního soudu v Moravské Ostravě. Tak byl dán základ ke vzniku samostatného Krajského soudu v Mor. Ostravě, který byl de iure realizován nařízením vlády č.195/1922 Sb. ze dne 21.5.1922. Ministr spravedlnosti stanovil 15.květen 1922 jako počátek úřední činnosti Krajského soudu v Moravské Ostravě jako sborového soudu I. stolice. Prezidentem soudu byl jmenován JUDr. Antonín Navrátil. U nově vzniknuvšího soudu byla systemizována pro věznici místa správce věznice, kontrolora věznice, 2 vrchních dozorců vězňů, 15 dozorců vězňů a 2 dozorkyň vězňů. Vznikem Krajského soudu v Ostravě zaniklo dosavadní oddělení krajského soudu novojičínského v Moravské Ostravě a rovněž zanikl samostatný Okresní soud v Moravské Ostravě.
Již po zřízení oddělení Krajského soudu Nový Jičín v Moravské Ostravě bylo jasné, že budoucí Krajský soud tamtéž do budoucna potřebuje novou důstojnou budovu se vším patřičným zázemím. Ministerstvo spravedlnosti nemělo námitek proti zřízení justičního areálu, neboť situace v Moravské Ostravě se po konstituování krajského soudu stala zcela neúnosnou. Dosavadní objekt okresního soudu s věznicí naprosto nevyhovoval a bylo velmi prozíravé od justičního eráru, že po dohodě s městem Mor. Ostravou a za souhlasu Vrchního zemského soudu v Brně byly v předstihu vykoupeny pozemky pro budoucí budovu krajského soudu. Konkrétně se jednalo o parcely č. 577 a 578 v katastrálním území Moravská Ostrava o celkové výměře 3295 m² za úhrnnou kupní cenu 315880 Kč, které tak získal stát v zastoupení justičním erárem po předchozím souhlasu ministerstva spravedlnosti, financí a veřejných prací. Koupě, která byla realizována již v letech 1921 – 1922, otevřela zásadním způsobem ještě dlouhou cestu k výstavbě definitivního krajského soudu.

Věznice dřívějšího samostatného Okresního soudu v Mor. Ostravě, od května 1922 již jen Krajského soudu tamtéž sloužila k uvěznění nejen krajských, ale současně i okresních vyšetřovanců a trestanců jen s největším úsilím na samé hranici únosná. Zejména vyšetřovance v samovazbě nebylo možno důsledně oddělit od trestanců pro akutní nedostatek kobek (cel), kterých bylo jen 33. Správa věznice ve velmi stísněných prostorách sídlila v přízemí věznice, v I. a II. patře mužští vězňové (část II. patra vyhrazena pro nemocniční oddělení) a ve III. patře byly umístěny vězeňkyně. Ve věznici nefungovala ani škola ani kaple. V přízemí byla ubytovna 2 dozorkyň vězňů. V suterénu věznice fungovala koupelna se 3 sprchami a 3 vanami, kuchyně, menší dezinfektor, spíž, prádelna a 5 dílen (stolařská, zámečnická, krejčovská, truhlářská a obuvnická). Ke kuchyni náleží 3 velké sklepy na uhlí, brambory a dřevo.

Pro permanentní přeplněnost věznice, která neumožňovala zvládnout situaci s vyšetřovanci, kterých bylo cca 150 neustále, byli trestanci, odsouzení ke krátkodobému odnětí svobody dodáváni do věznic okresních soudů v okolí i do věznic blízkých sborových soudů (Zemský soud Opava, Krajský soud Nový Jičín a Olomouc). Např. věznicí Okresního soudu na Slezské Ostravě, kam byli umísťováni i vyšetřovanci a vězni Krajského soudu Mor. Ostrava, prošlo průměrně za rok 1750 trestanců, 250 vyšetřovanců a také četní političtí vězni. Náklady na zaopatření osob ve vyšetřovací vazbě na hlavu a den činily pro věznice sborových soudů (tedy i krajských soudů) v roce 1922 – 8 Kč 50 h, v roce 1927 – 5 Kč. Co se týče trestní vazby – 1922 – 12 Kč a v roce 1927 – 11 Kč 50h.
Kromě soudní věznice byla v Mor. Ostravě plně funkční za předmnichovské republiky věznice, resp. vězeňské oddělení Policejního ředitelství v Mor. Ostravě, po roce 1945 nazývané správní věznicí. Věznice byla uspořádána takto: ve sklepním traktu byla koupelna, sprchy, šatna, sklad prádla, dezinfektor a také malý vězeňský dvorek. V přízemí byla přijímací kancelář 2 samovazební cely a 1 společná cela pro 30 mužských osob s pryčnami.

I. poschodí – ženské oddělení – 3 samovazební cely a 1 společná cela pro 30 osob o rozměrech 8 x 6 m.
II. poschodí – mužské oddělení – 3 samovazební cely, 1 společná se 7 postelemi a 5 kavalci se slamníky + 1 cela se 2 postelemi s drátěnými vložkami.
III. poschodí – jen moderně zařízený fotoateliér. Zvláštností bylo fotografování a daktyloskopická evidence všech osob prošlých touto věznicí dle policejních zásad. Jako dozorce zde působil obvodní policejní inspektor Mikuláš Lebeda s manželkou, která měla na starost ženské vězeňkyně a také vězeňskou kuchyni. Průměrně prošlo ročně touto věznicí na 4000 osob, zejména opilců, výtržníků, prostitutek a osob budících veřejné pohoršení.

Stále neudržitelnější situace staré věznice přes velmi napjatý státní rozpočet na úrovni ministerstva spravedlnosti a také ministerstva veřejných prací nakonec vedla po zásahu Zemské politické správy v Brně kvůli finančnímu krytí k tomu, že byl v roce 1925 prostřednictvím Vrchního zemského soudu v Brně jako nadřízené instance konečně vypsán konkurz na výstavbu nového Krajského soudu v Moravské Ostravě s novou věznicí. Vítězným projektem se stal návrh architekta Františka Vahaly (1881 – 1942), rodáka z Hustopečí nad Bečvou. Bylo navrženo ke ztvárnění výrazné urbanistické dílo s protáhlým podkovovitým průčelím z režného zdiva a klasicistní strukturou fasády, které vytvořilo novou dominantu na levém nábřeží Ostravice. Vlastní stavební práce byly započaty začátkem roku 1926 (pro rozsáhlost, komplikovanost a respektování dané architektonické reality u řeky byla stavba řízena státní stavební správou) za účasti různých specializovaných firem z Ostravy a okolí. Původní rozpočet stavby se pohyboval v dimenzích kolem 9 milionů, po dokončení v roce 1929 a definitivním ukončení všech neplánovaných změn v zařízení soudu a věznice a úplném vyúčtování celé vybavenosti justičního komplexu dosáhly stavební náklady částky 11.800.000 Kč. O rozsahu prací svědčí i to, že obestavěný prostor soudu a věznice na budoucím Havlíčkově nábřeží činil 67 098 m³ při kolaudaci areálu dne 16.11.1929.

Po dobu výstavby nové budovy soudu kolmo navazující na dosavadní starou věznici ve Střelničné ulici se jako velmi prozřetelným ukázal úmysl Zemské správy politické v Brně vykoupit pro potřeby novostavby věznice parcelu navazující na již získané pozemky u řeky o výměře 526 m². Byl tak dán impuls pro dořešení neúnosné přetíženosti staré okresní soudní věznice. Oproti dosavadním 152 místům a 34 samovazebním kobkám bylo v nové věznici krajského soudu k dispozici 30 společných cel (25 pro 6 osob a 5 cel pro 4 osoby) a 79 samovazebních kobek – kapacita nové věznice tak činila 249 osob. Přesun vězňů a vyšetřovanců krajského a okresního soudu v Moravské Ostravě proběhl v měsíci prosinci 1929. Zabydlením nové věznice krajského soudu započala nová moderní éra ostravského vězeňství.

Nová věznice Krajského soudu v Moravské Ostravě v letech 1930 – 1938

Zahájení provozu v nově otevřené věznici znamenalo pro dozorčí personál a vedení věznice i prezidium krajského soudu začátek etapy dořešení mnoha problémů s vlastním chodem a zajištěním každodenní stabilní vězeňské reality. Nová věznice Krajského soudu v Moravské Ostravě v letech 1930 – 1938.

Zahájení provozu v nově otevřené věznici znamenalo pro dozorčí personál a vedení věznice i prezidium krajského soudu začátek etapy dořešení mnoha problémů s vlastním chodem a zajištěním každodenní stabilní vězeňské reality.

Již brzy po otevření novostavby věznice se ukázaly některé podstatné nedostatky: z hlediska bezpečnostního bylo zjištěno nedostatečné zamřížování oken v celách a kobkách i bytech pro dozorčí personál a rovněž v I. poschodí budovy soudu. Dalším výrazným nedostatkem byla absence dostatečného množství skladišť surovin a režijních zásob pro jednotlivé dílny a pro stravovací zázemí, telefonů a nedostatečně zabezpečených procházkových dvorů signálním zařízením. Co se dislokace v nové věznici týče, opomenutí projektanta nezahrnout kapli a školní učebnu do dispozic věznice bylo vcelku brzy napraveno – hlavní praktické výtky byly proti zřízení nemocničního oddělení až ve IV. patře věznice.

Problém poměrně častých útěků z areálu věznice byl často patřičně jízlivě propírán i v dobovém ostravském tisku. V roce 1931 dokonce uprchla i trestanka z úklidových prací v kanceláři věznice a v témže roce byl rozvázán služební poměr s výpomocným dozorcem vězňů pro nedbalost a zavinění útěku trestance. Útěky z venkovských pracovišť či nemocnice byly považovány za omluvitelné, ale ne tak již při předvádění vězňů k výslechu v budově soudu.

V letech 1930 – 1931 prošla věznice tradičním procesem velkého stěhování ze staré věznice do nových prostor. Stěhovaly se spisy, nábytek, vnitřní vybavení, kuchyňské a hygienické zázemí, korekční cely, prádlo, dolaďovala se evidence rozvržení cel mezi krajské, okresní a administrativní vězně, začala se řešit dislokace mladistvých a současně začala adaptace staré věznice.

V souvislosti se stěhováním v plné šíři vyvstal další ze zásadních problémů věznice – nedostatek dozorců a jejich zcela mimořádná fluktuace. V důsledku nedostatečného množství dozorčího personálu nemohlo být zprovozněno delší dobu III. patro věznice spojené s budovou soudu. Kasárna pro svobodné dozorce ve staré věznici byla velmi strohá a mohla poskytnout jen spartánské ubytování. Ženatí dozorci naráželi na obrovské potíže při nalezení skromného bydlení v Ostravě za předmnichovské republiky. Velmi časté překládání dozorčího personálu rovněž nepřispívalo ke stabilizaci služby ve věznici. Bylo zřejmé, že systemizovaný počet 30 dozorců je navíc nedostatečný i vzhledem k násilnicko – agresivní skladbě vězňů – často recidivistů. Negativním aspektem tehdejší vězeňské atmosféry byla také vrcholící hospodářská krize, která neumožňovala nalézt vhodnou venkovskou práci pro trestance a rovněž uplatnění při manuálním nasazení v některých ústavních dílnách.

Přes všechny výše uvedené problémy se ostravská věznice pozvolna začala etablovat a zejména plnit své poslání – výchovné, kázeňské, sociální a pracovní terapie osob na scestí a jejich přípravu na nový život na svobodě.

Věznice v letech 1939 – 1945

Zřízením tzv. Protektorátu Čechy a Morava dne 15.3.1939 nebyla na rozdíl od území připojených k Německu a vzniku Sudetské župy rozvrácena organizační struktura soudní sítě. Krajské a okresní soudy také v protektorátní části Moravy v čele s Vrchním soudem Brno fungovaly dále – nově však byly vytvořeny německé úřední soudy pro říšskoněmecké státní příslušníky, na které se vztahovala německá trestní pravomoc.

Zřízením tzv. Protektorátu Čechy a Morava dne 15.3.1939 nebyla na rozdíl od území připojených k Německu a vzniku Sudetské župy rozvrácena organizační struktura soudní sítě. Krajské a okresní soudy také v protektorátní části Moravy v čele s Vrchním soudem Brno fungovaly dále – nově však byly vytvořeny německé úřední soudy pro říšskoněmecké státní příslušníky, na které se vztahovala německá trestní pravomoc.

Již koncem jara 1939 vznikl pro obvod Krajského soudu v Moravské Ostravě Německý úřední soud v Mor. Ostravě, jehož vězeňská část byla umístěna ve IV. patře věznice KS Mor. Ostrava. Mnohem větší a vážnější komplikace prostorového charakteru způsobovalo věznici Gestapo, které tam od léta roku 1939 umisťovalo z tzv. státně – policejních důvodů své politické vězně a po prvotním zabrání 30 samovazebních a 6 společných cel nárokovalo neustále další cely pro tzv. ochrannou vazbu. V roce 1942 bylo pro Gestapo zapotřebí vyklidit celé II. patro věznice. Přitom ještě v letech 1940 – 1941 bylo uvažováno, že říšskoněmecké soudy budou přestěhovány do budovy bývalého polského konzulátu v Mor. Ostravě včetně věznice.

Po četných přesunech a úpravách se ustálila v roce 1943 dislokace ve věznici Krajského soudu v Moravské Ostravě.
Až do začátku roku 1945 se situace v dislokaci věznice Krajského soudu Moravská Ostrava nezměnila. Dne 27.1.1945 byla spěšně evakuována část věznice užívaná Německým úředním soudem Mor. Ostrava do Brna a dne 3.3.1945 byly tyto prostory (zejména IV. patro věznice) převzaty německou brannou mocí ke zřízení věznice polního soudu pro příslušníky Wehrmachtu, hlídané tzv. Kampfkommandem. Osvobozením Ostravy koncem dubna 1945 se situace po krátkém zabrání vojsky Rudé armády na zajatecké středisko zcela normalizovala a v květnu 1945 se věznice vrátila k obvyklému provozu jako začátkem roku 1939.