Historie Vazební věznice Liberec

23.4.2013 7:56

Věznice Liberec za Rakouska-Uherska
V roce 1848 vzplála v celé Evropě, včetně rakouské monarchie, vlna revolučního hnutí a na trůně ve Vídni došlo k výměně císaře. Abdikující císař Ferdinand V. Dobrotivý, předal vládu Františku Josefu I., který ve svých 18. letech zastával centrální způsob vládnutí. Jedním z hlavních výsledků revolučních snah bylo zrovnoprávnění všech občanů před zákonem. Na základě těchto snah došlo ke změnám zásad soudnictví, kdy soudní i výkonnou moc převzal do rukou výhradně stát. V roce 1850 došlo v Čechách k ustanovení 13 zemských soudů, které byly následně přejmenovány na krajské soudy a okresní soudy. Jedním z těchto soudů byl i soud v Liberci. Nejprve se nacházel v prostorách domu v Barvířské ulici. Jednalo se o třípatrový dům, u kterého lze jeho dokončení datovat do roku 1820.
Pro potřeby trestních jednání a výkonu některých trestů byla na dvoře tohoto domu postavena věznice. Postupně se však zjistilo, že budova v Barvířské ulici je značně nevyhovující, se stísněnými podmínkami pro práci. Proto bylo rozhodnuto o výstavbě nového areálu na tehdejším okraji města pod Keilovým vrchem. Úkolem byl pověřen stavitel Jan (někdy uváděn Johann) Kaur. „Vrchní stavební rada magistrátu Jan Kaur zpracoval regulační plán této nové části města a stanovil, jak bylo tehdy zvykem, i rozměry budoucího soudu. Na zvoleném staveništi bylo nutné vykoupit a zbourat domek čp. 230-II patřící Antonínu Effenbergerovi. Architekt Kaur vypracoval také projekt nové budovy soudu a 13. března 1874 byla její stavba zahájena v dnešní ulici U Soudu libereckou stavební firmou Gustav Sachers. Stavitel Sachers se dokončení stavby nedožil a po dohodě s dědici v ní pak pokračoval bratr zemřelého Heindrich. Oslava „zdvižné“ (dosažení nejvyššího bodu stavby) se konala 2. srpna 1875 a 27. října 1877 byla stavba zdárně dokončena. Byla to první velká administrativní budova postavená v Liberci. Je třípodlažní, má obdélníkový půdorys s vnitřním dvorem předěleným příčným křídlem.“ Slavnostního otevření se zúčastnili představitelé města Liberec, zástupci Krajského soudu v Liberci a Krajského soudu v Mladé Boleslavi, Okresních soudů Jablonec nad Nisou, Frýdlant v Čechách a Tanvald, dále zástupci z řad veřejného života, armády, duchovenstva, notářů a advokátů. Hlavní událostí slavnostního aktu otevření budovy, byla přítomnost ministra spravedlnosti Dr. Juliuse Glasera, který měl hlavní projev. V něm přivítal otevření budovy určené pro výkon soudní praxe, která splňuje požadavky pro náročnou práci soudců. Na závěr svého projevu poděkoval Jeho Veličenstvu císaři. Po projevech proběhla prohlídka celého areálu budovy, jejíž součástí bylo i požehnání vězeňské domácí kapli, které vykonal děkan Simm. Po skončení prohlídky se vybraní hosté účastnili slavnostního oběda s ministrem spravedlnosti v Hotelu Franke. Tímto obědem bylo ukončeno slavnostní otevření nové budovy Krajského soudu v Liberci.
Budova byla postavena v toskánském slohu, který je hlavně patrný v místech, kde se nacházejí vstupní prostory a kterým dominuje sloupoví. Tato budova se zařadila mezi největší reprezentativní budovy v Liberci. Ve své době se jednalo o největší zděnou budovu města. Od počátku byla tato budova koncipována jako soudní budova s věznicí. Podle zákona Rakouska-Uherska v ní vykonávali trest pachatelé, kteří se dopouštěli přestupků nebo přečinů. Také zde byly umísťovány osoby, které čekaly na soudní přelíčení. Oproti žalářům (např. Bory, Kartouzy) byl režim v těchto trestnicích mírnější a délka pobytu se většinou pohybovala od 24 hodin až do jednoho roku. Pokud se trestanec nechoval požadovaným způsobem a narušoval pořádek v trestnici, mohl být trest zostřen. V dnešní terminologii to můžeme nazvat kázeňským opatřením. „Trest vězení mohl být zostřen půstem, těžší prací, tvrdým lůžkem, samovazbou, temnicí a bitím.“
V dobovém tisku byl k příležitosti otevření nové soudní budovy (věznice) otištěn následující článek:
Jelikož Jeho excelence pan ministr spravedlnosti Dr. Julius Glaser zapověděl oficiální přijetí, byl na nádraží očekáván pouze panem předsedou c. k. Krajského soudu Schmidtem von Bergenhold, panem starostou Schirmerem a c.k. okresním hejtmanem panem Jandou a dovezen do hotelu „Franke“, kde přijal své dočasné ubytování.
V půl desáté přijela Jeho Excelence před ozdobenou soudní budovu, jejíž oba vchody byly dekorovány chvojím a vlajkami, přijata byla úředníky Krajského soudu, městem delegovanými úředníky Okresního soudu a úředníky Státní prokuratury, k nimž se připojili okresní soudci z Frýdlantu, Jablonce a Tanvaldu. Rovněž pan předseda Krajského soudu Maur z Mladé Boleslavi dorazil za Jeho Excelencí.
V přijímacím sále prezidia následovalo představování všech přítomných úředníků a přísedících Krajského soudu. Pak přijala Jeho Excelence zástupce duchovenstva, armády a početný zástup advokátů, notářů krajského soudního obvodu Liberec pod vedením pánů doktorů Poláčka a Siebera, dále představitele města v čele se starostou panem Gustavem Schirmerem, úředníky c. k. Okresního hejtmanství, zástupce Obchodní komory, úředníky pověřené vedením stavby, zástupce pošty a dráhy, učitele Reálného Gymnázia a Státní průmyslové školy a další.
V deset hodin se pan ministr spravedlnosti odebral do porotního sálu, který se následně zaplnil pozvanými účastníky; jejich dámy zaujaly místo na galerii sálu. Jeho Excelence přednesla následující proslov ke shromáždění:
„Jsem velmi potěšen, že mohu nově postavenou soudní budovu v Liberci předat svému poslání a přivést ke svému určení. Práce justice je souhrnem úkonů, činností, které, nahlíženo shora, se rovnají pouhému mechanismu a jejich význam se nedá ihned rozpoznat. Avšak tomu, kdo se s ní blíže seznámí, objeví ji jako ideu, na které se zakládá jistota společnosti a mír obyvatel. Ovšem není nutné, aby velkolepost této idey byla okázale ztělesňována; přes to však vznešená výzdoba tohoto místa působí dojmem, že by zde tato idea měla najít svého uskutečnění. Tímto tedy předávám tuto budovu svému určení, předávám ji soudcům, kteří jejímu účelu budou zajisté rozumět, kteří také mimoto zjednají zákonům úctu a rozšíří jejich vážnost. Chceme se nyní ještě zmínit o tom, kterému je tento dům vděčen a jehož jménem tady promlouvám. Vzdejme hold dárci této budovy, Jeho Veličenstvu císaři!“
Přítomní zvolali bouřlivě třikrát „Sláva císaři!“, načež pan předseda Krajského soudu převzal slovo:
„Jménem svým a jménem všech soudních úředníků krajského soudního obvodu Liberec vyjadřuji Jeho Excelenci hluboký dík za prokázanou čest, že se osobně zúčastnil slavnostního otevření naší soudní budovy. Zrod budovy se datuje do doby před několika desetiletími. Ačkoli Jeho Veličenstvo udělilo k tomu velectěný souhlas již roku 1856, stálo v cestě ke vzniku této budovy mnoho nepřekonatelných překážek, které zapříčinily, že se stavbou mohlo být započato teprve roku 1874. A je nutno poděkovat Jeho Excelenci, která vyšla vstříc tomuto počinu, že tu dnes stojí dokončená stavba. Dovolte Vaše Excelence prosbu, aby se dostal nejuctivější dík až k nejvyššímu trůnu a zároveň ujištění o tom, že budeme vždy ze všech sil obětavě přistupovat k požadavkům, které jsou nám v soudnictví kladeny.“

Věznice Liberec od roku 1918 do roku 1945
Československo po svém vzniku převzalo z doby Rakouska-Uherska systém soudnictví, včetně systému věznění. Z tohoto důvodu máme v republice v tomto období zastoupeny trestnice, věznice, donucovací pracovny a polepšovny. Věznici v Liberci byl ponechán status krajské věznice typu A, která se nacházela při Okresním a krajském soudu v Liberci. Cílem této věznice bylo zabezpečovat práva a povinnosti vězněných osob, které byly vyšetřovány, nebo u nichž délka trestu nepřesáhla 1 rok odnětí svobody. V roce 1931 došlo k rozšíření působnosti krajských věznic, včetně liberecké. Mohli zde být umísťováni i političtí vězni.

Věznice Liberec v letech válečných
Město Liberec patřilo do tzv. Sudet, a bylo proto v roce 1938 přiřazeno k nacistickému Německu. Němci ponechali v působnosti soud v Liberci, fungovala také věznice. Do věznice byly po celou dobu války umísťovány osoby s lehčími trestnými činy a přestupky. Po okupaci po roce 1939 byl zřízen v Liberci zemský soud (Landesgerichte), který využíval věznici i nadále k vykonávání lehčích trestů. Tyto tresty se dávaly do jednoho roku či za přeměny peněžitého trestu. Peněžitý trest se ukládal za spáchané přestupky. Ve státním archívu se dočteme o vykonání přeměny peněžitého trestu, který byl nevymahatelný např. u cikánky, která ukradla slepici, nebo pokud pes neměl košík. Ve Věznici Liberec, při zemském soudu, nesídlilo gestapo, takže zde neprobíhalo mučení a popravy lidí, kteří byli stíháni gestapem.

Věznice Liberec v letech 1945–1948
Po válce docházelo na celém území České republiky k účtování s prominenty, posluhovači a sympatizanty nacismu. Ani sever Čech nebyl výjimkou. Prezident republiky JUDr. Edvard Beneš vydal Dekret č. 16/1945 Sb. o potrestání nacistických zločinů a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech. Podle tohoto dekretu se soudili jedinci, jejichž proviněním byly:
1) zločiny proti státu (např. úklady proti státu; vojenské zrady; členství v organizaci Die Schutzstaffeln der Nationalsozialistische Deutschen Arbeiterpartei – SS, Freiwillige Schutzstaffeln – FS, Rodobrany; propagace fašistického nebo nacistického hnutí; kdo byl činovníkem nebo velitelem organizací NSDAP; Sudetendeutsche Partei – SdP; Vlajka; Svatoplukova Garda);
2) zločiny proti osobám (např. veřejného násilí, nakládáním s člověkem jako s otrokem; loupeže dětí; vražda; veřejného násilí vydíráním; nařízení nucených prací);
3) zločiny proti majetku (např. veřejného násilí, zlomyslným poškozování majetku; žhářství na podporu zájmů Německa; zpronevěry; podvodu; obohacení na úrok lidí, na kterých se Německo dopouštělo národní, politické či rasové perzekuce);
4) zločin udavačství.
Nejzávažnější trestné činy, které Mimořádný lidový soud v Liberci projednával, byly trestány smrtí, výkon nejvyššího trestu zpravidla probíhal na dvoře věznice v Liberci. Trest byl vykonán oběšením. Šibenice se nacházela v rohu dvora. V současné době je zde východ na vycházkový dvůr pro odsouzené. Odsouzenec byl na smrt připravován v místnosti u šibenice v přízemí budovy a na místo popravy sestupoval po schodech. Dnes tam je koupelna pro odsouzené na přízemí. „V době od roku 1945 do roku 1948 bylo soudem v Liberci odsouzeno celkem osm lidí k nejvyššímu trestu – trestu smrti oběšením. Čtyři z obviněných byli k nejvyššímu trestu odsouzeni v roce 1946, tři v roce 1947 a jeden v roce 1948. Z osmi odsouzených byla jedna žena české národnosti. Zbývajících sedm mužů bylo národnosti německé. Dva z obviněných byli odsouzeni v nepřítomnosti a trest proto ve skutečnosti zůstal nevykonán. Zbývajících šest osob bylo popraveno oběšením do dvou hodin po vynesení rozsudku na dvoře věznice Krajského soudu v Liberci, jeden na nádvoří věznice Okresního soudu ve Frýdlantu v Čechách. Trest vykonal popravčí mistr Bartůněk. Čtyři z obviněných byli odsouzeni za příslušnost a jednání v organizaci SF. Jeden z případů se týkal udavačství, jeden únosu československého občana, další obviněný byl odsouzen za spáchání zločinu proti osobám, kterého se dopustil jako dozorce SS v koncentračním táboře Groβ-Rosen. V roce 1948 byl odsouzen k trestu smrti Max Wölk, kápo z koncentračního tábora Osvětim.“ Na dvoře Okresního soudu ve Frýdlantu v Čechách byl popraven odsouzený Frinker Max.

Věznice Liberec od roku 1948 do roku 1958
Po únoru 1948 dochází ke změně společenské situace a nastává období čtyřiceti let totality jedné politické strany, strany komunistické. Tato změna se dotkne i vězeňského systému, kdy dochází v roce 1953 ke zrušení vězeňské stráže jako samostatné ozbrojené složky, ta je sloučena se Sborem národní bezpečnosti a celé vězeňství je podřízeno ministerstvu národní bezpečnosti. Tento stav platil až do roku 1965, kdy vznikl Sbor nápravné výchovy, který byl od roku 1969 podřízen ministerstvu vnitra.
Věznice Liberec po roce 1948 fungovala až do roku 1958, kdy byla zrušena, v prostorách věznice se poté nacházel Krajský a okresní státní archív. K znovuobnovení činnosti věznice, v té době vazební, došlo v roce 1966.

Vazební věznice Liberec v letech 1966–1989
V roce 1966 došlo k znovuotevření věznice, která sloužila jako vazební věznice pro Okresní soudy Liberec, Jablonec, Česká Lípa a Děčín. Podle vzpomínek pamětníků byl prvním vězněm, dodaným do Vazební věznice Liberec, eskamotér, který si „přivydělával“ při svém vystoupení krádežemi peněženek, hodinek a jiných cenných věcí. Svojí činnost provozoval v hotelu Zlatý lev. Po přijetí byl umístěn na celu v přízemí a přišel se na něj podívat i tehdejší náčelník věznice. Náčelník při kontrole zjistil, že ve vedlejší cele spí i příslušník, který měl vykonávat dozor nad vězněm. Příslušník byl kázeňsky potrestán. Ze vzpomínek pamětníků, vyplývá, že dostal 14 dní domácího vězení.
V době otevření byla v prostorách vazební věznice umístěna i administrativa a vedení pro věznice (pracovní tábory), umístěné v Minkovicích u Liberce a v Rýnovicích u Jablonce nad Nisou.
V pracovních táborech byla vykonávána pouze strážní služba a týlové zabezpečení, které zajišťovalo např. stravování a vystrojování vězňů. Postupně došlo k osamostatnění věznic v Minkovicích (zrušena v roce 1990) a v Rýnovicích. 

Vazební věznice Liberec od roku 1989 do roku 2000
V listopadu roku 1989 došlo v naší zemi ke změně politického režimu a společnosti. Tyto změny se odrazily i ve vězeňství. Došlo k výrazným změnám jak v legislativě, tak v práci s vězněnými osobami. Také došlo ke značné obměně personálu sloužícího u SNV, jak odchodem do důchodu nebo v důsledku zamítavého posudku prověrkových komisí. Na počátku devadesátých let 20. století došlo ke zrušení věznice v Minkovicích, kdy část příslušníků přešla sloužit do Vazební věznice Liberec a zaplnila tak místa po odešlých příslušnících vazební věznice.
Přelom roku 1989 a 1990 nebyl, podle vzpomínek pamětníků, mimořádný v oblasti nepokojů a příslušníkům se dařilo zajišťovat kázeň a pořádek ve vazební věznici. Určitě jim v tom napomáhalo uspořádání a charakter vazební věznice, především celový způsob ubytování vězněných osob. Při zahájení amnestie, vyhlášené prezidentem republiky Václavem Havlem, se museli všichni příslušníci ve vazební věznici plně věnovat agendě spojené s amnestií. Ve vazební věznici probíhala amnestie tři dny, příslušníci byli po celou dobu amnestie přítomni na pracovišti. Bylo propuštěno převážné množství vězněných osob. Vězeňský personál se po dobu sníženého stavu věnoval drobným údržbářským pracím, opravám, nebo zajišťoval běžný chod vazební věznice (např. ženy příslušnice vykonávaly práci v kuchyni, při zajišťování stravy). Po opětovném naplnění kapacity se vazební věznice dostává do běžného chodu. Jsou zajišťována práva vězněných osob v souladu s přibližováním se evropskému standardu. Je zajišťována eskortní služba k Okresním soudům Liberec, Jablonec nad Nisou, Česká Lípa. V druhé polovině 90. let 20. století přibývají Okresní soud Děčín a Semily.

Rekonstrukce Vazební věznice Liberec po roce 2000
Se zprovozněním Justičního areálu v létě 2001 byly zahájeny rekonstrukční práce v naší budově, konkrétně v bývalých prostorách okresního soudu. I když nešlo o stavbu na zelené louce v pravém slova smyslu a zvenčí se na vzhledu budovy zdánlivě nic nezměnilo, bylo nutno asanovat veškeré vnitřní zdivo včetně stropů, aby mohly vzniknout tři identické oddíly s osmi celami po čtyřech místech a jedno oddělení o kapacitě 39 lůžek. Adaptační práce se týkaly i stávajících částí vazební věznice a jejich výsledkem bylo navýšení kapacity celkem o 151 míst.
Rekonstrukce se dočkalo i pomalu dosluhující zázemí pro personál, nevyhovující kuchyně, prostory pro volnočasové aktivity vězněných osob a zastaralý mechanický i elektronický střežící systém. Liberecká vazební věznice se tím stala jedním z nejmodernějších zařízení v rámci Vězeňské služby ČR a snese i nejpřísnější evropská kritéria.
Celá akce si vyžádala náklady téměř 150 milionů korun. Z toho připadlo například 68,5 milionu na výstavbu a vybavení nových oddělení, téměř 35 milionů na realizaci zabezpečovacího zařízení poslední generace, 16,5 milionu stála rekonstrukce kuchyní a přes 4 miliony byly vynaloženy na počítačovou síť včetně výpočetní techniky.
Ve středu 28. července 2004 pak byla za účasti náměstka generální ředitelky VS ČR Ing. Karla Hasmana, 1. místopředsedy Senátu Parlamentu ČR MUDr. Přemysla Sobotky, primátora Statutárního města Liberce Ing. Jiřího Kittnera a ředitele Vazební věznice Liberec Mgr. Stanislava Johy slavnostně otevřena nová část Vazební věznice Liberec. Vyvrcholilo tím více než pětileté úsilí zahájené výstavbou rozsáhlého areálu Justičního paláce a budovy krajského i adaptace okresního státního zastupitelství. První noví odsouzení přibyli do Liberce 19. července 2004, celková kapacita byla postupně naplněna v průběhu léta.
 



Vazební věznice Liberec 

Operační středisko 

Uvnitř věznice 

Kaple