Zemřela farářka Hana Vojancová

Zemřela farářka Hana Vojancová

15.8.2012 10:34

PRAHA 15. srpna (VS ČR) - V sobotu 4.8.2012 zemřela paní farářka Mgr. Hana Vojancová, duchovní Církve československé husitské, která věnovala závěrečný úsek svého života pastorační službě v ruzyňské vazební věznici a v oddělení výkonu trestu žen v Řepích. Její nejbližší, církevní představitelé i zástupci vězeňské duchovní služby a duchovenské péče se s ní rozloučili ve čtvrtek 9.srpna v holešovickém husitském kostele.

Je s podivem, že tato schopná žena zvolila tolik potřebnou službu v době, kdy měla plný nárok na odpočinek. Během svého života působila v náboženských obcích Církve čekoslovenské husitské v Bakově nad Jizerou, Hlinsku v Čechách, Chotěboři, Heřmanové Městci a Drahotuši, ale také pak jako vedoucí tajemnice diecézní rady v Olomouci a jako tajemnice ústřední rady a ředitelka úřadu ústřední rady. Byla rovněž farářkou náboženské obce Praha-Libeň,a pražské kobyliské obce. Místo zaslouženého odpočinku se však rozhodla věnovat se odsouzeným ženám. Věnovala se jim s láskou, pochopením, ale i rozhodností. Nepřehlédla jejich zoufalství s poukazem, že si za současný stav věcí mohou samy. S velikým citem dovedla podnítit jejich zájem dělat něco dobrého, něco, co by bylo přínosem pro širší okruh lidí. Založila v Řepích pěvecký kroužek. Trpělivě s podporou svého manžela, který sboreček občas doprovázel na klavír, objevovala mezi odsouzenými ženami talenty. Některé zvládly i začátek hry na klavír. Jiné se osmělily číst své básně. A pro seniory a seniorky, o něž se staraly sestry Boromejky, pořádaly „koncerty“, při nichž zněly jak písně lidové, tak i koledy a spirituály. Nešlo tolik o kvalitu zpěvu; spíš o to, že se něco dělalo i pro lidi kolem, že starým lidem poněkud zkrátily pomalu plynoucí čas a objevovaly, že dobré dílo, jež konají pro druhé, jim samotným přináší potěšení a částečně i smysl jejich nuceného pobytu ve vězení.

Ve vedení tohoto pěveckého sboru nyní již jistou dobu pokračuje ruzyňský kaplan Mgr. Pfann, ale on i řepské odsouzené vděčně na paní farářku Vojancovou vzpomínají, že v jejich nitru vztbudila naději. Nebo že by snad to nebylo jenom její dílo? Díky Bohu za její službu!
 
Bohdan Pivoňka