PRAHA 20. listopadu (VS ČR) – Po říjnové návštěvě první části redakční rady časopisu CDIS Review se ve čtvrtek zúčastnila jednání s vedením Vězeňské služby ČR i druhá část rady. Představitelé redakční rady časopisu se náměstky generálního ředitele VS ČR se Simonem Michailidisem a Marianem Prokešem. Jednání se uskutečnilo ve Vazební věznici Praha Pankrác a zúčastnil se ho také ředitel věznice Pavel Hadrava. Na závěr jednání si hosté vazební věznici důkladně prohlédli. Delegaci redakční rady časopisu tvořili vrcholní představitelé české armády a dalších ozbrojených sborů a složek integrovaného záchranného systému, představitelé obranného průmyslu a další hosté. Hosté se seznámili s aktuální situací v českém vězeňství, zajímali se o stav vyzbrojení vězeňské služby a proces jejího přezbrojení. 

red 

PRAHA 3. listopadu (VS ČR) – Výstava o činnosti vybraných vyšetřovacích věznic Státní bezpečnosti v letech 1946–1956 s názvem Když se pravda měnila v krev byl ve čtvrtek otevřena v pražském Muzeu policie. Výstavu pořádá Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu Služby kriminální policie a vyšetřování Policie ČR ve spolupráci s Kabinetem dokumentace a historie Vězeňské služby ČR.

Jednotlivé výstavní panely dokumentují politické a právní podmínky ke zřízení Státní bezpečnosti (StB), její organizaci a činnost ve vyšetřovacích věznicích, zřízených v Praze, Valdicích, Brně, Znojmě a Uherském Hradišti v letech 1946 – 1956. Právě v těchto vybraných věznicích StB a věznici vojenského obranného zpravodajství v Praze docházelo k používání krutého násilí při provádění výslechů podle návodu sovětských bezpečnostních poradců. Na základě vynucených přiznání byla vykonstruována obvinění a posléze obžaloby, o kterých rozhodoval Státní soud. Mnohé vyšetřované osoby se rozsudku nedočkaly z důvodu náhlého úmrtí za nevyjasněných okolností nebo sebevraždy. Odsouzení vykonávali dlouholeté tresty odnětí svobody v pracovních táborech, kde často v průběhu trestu umírali na různá onemocnění a pracovní úrazy nebo končili svůj život na popravišti. Jejich těla nebyla zpravidla vydána rodině k pohřbení, ale ukládána do neoznačených hrobů na utajovaných místech nebo zpopelněna bez vydání urny. Tímto způsobem byly zmařeny životy odpůrců vznikajícího komunistického totalitního režimu, který později z politických důvodů učinil pokus o revizi politických procesů. Výsledky šetření stranických komisí však ve většině případů obhajovaly vynesené rozsudky a inspekce ministra vnitra postihla za používání nezákonných metod jen vyšetřovatele StB v nejzávažnějších případech. Teprve po roce 1989 bylo možno řádně dokumentovat všechny případy nezákonného zacházení s vyšetřovanými osobami včetně podmínek ve věznicích StB a zahájit trestní stíhání viníků.

red

TEPLICE 30. října (VS ČR) – Naprosto ojedinělou výstavu s názvem Uzamčený svět pořádá v těchto dnech Teplická vazební věznice ve spolupráci s Českou televizí v budově jihlavského okresního soudu. Tématem výstavy je arteterapie, jako cesta k  pozitivní modifikaci hodnotových systémů odsouzených a tím i jejich resocializaci. Expozice je složena jednak z informačních tabulí, které představují teplickou věznici i jedinečné techniky používané při zacházení s odsouzenými, a také z uměleckých děl, které v rámci arteterapie tepličtí odsouzení vytvořili. K vidění jsou repliky děl slavných mistrů i originály, které se nechaly inspirovat díly předních světových impresionistů.

Výstava je pořádána v rámci konání Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava, na kterém byl také představen první díl z připravovaného dokumentárního seriálu České televize „Uzamčený svět“. Tento seriál se natáčel po dobu více než jednoho v teplické věznici a v současné době probíhá jeho technické zpracování v televizní postprodukci. Jeho odvysílání je plánováno na první polovinu příštího roku. Promítání prvního dílu seriálu si nenechalo ujít okolo pětiset diváků, kteří zároveň využili možnosti, v následující pódiové diskuzi vyzpovídat ředitele teplické věznice i realizační tým České televize. Dotazy směřovaly nejen k natáčení seriálu, ale řada z nich se týkala běžného života odsouzených a podmínek výkonu trestu odnětí svobody.

Slavnostní vernisáž, která výstavu odstartovala, se konala ve středu 25.10.2017 v 17:00 hod., za přítomnosti ředitele VV Teplice plk. Mgr. Petra Blažka, předsedkyně Okresního soudu v Jihlavě Mgr. Martiny Chlupáčkové, režiséra seriálu Bc. Karla Žaluda a těšila se značnému zájmu médií i veřejnosti.

Celá expozice je instalována na chodbách Okresního soudu v Jihlavě a veřejnosti je přístupná od 25.10.2017 do 31.11.2017 a to vždy ve všedních dnech, v čase 8 – 16 hodin. Vstup je zdarma, ale při vstupu do soudní budovy je třeba vždy předložit průkaz totožnosti a podrobit se kontrole justiční stráže.

Odkaz na stránky filmového festivalu

kim

 PRAHA 27. října (VS ČR) – Rozhovor s kaplanem Věznice Stráž pod Ralskem, Martinem Škodou:

Ráda bych se vás zeptala na váš nový společný projekt CB Liberec a MVS, Metanoia II, tedy patrně Změna mysli, někdy i ve smyslu pokání? Mohl byste vysvětlit teologické významy tohoto slova a pak i stručně popsat nový projekt?
Asi nejprve zarazí v názvu číslice dvě. Zkusme si představit vězně, který během svého pobytu ve věznici pocítí provinění za svůj spáchaný skutek, setká se s duchovním a je jím veden k tomu, aby změnil své jednání a chování a v konfrontaci se skutkem i tento podle svých možností odčinil. Právě ta změna mysli a jednání ve spojení s vírou, která se děje ještě během pobytu ve vězení, je takovou první fází. Druhou fází je řekněme praktická část po propuštění z vězení, kdy se člověk snaží postavit na vlastní nohy a prakticky činit to, k čemu ho jeho Metanoia vybízí. Přičemž ta druhá fáze po propuštění je samozřejmě mnohem těžší a její uskutečnění se neobejde bez kvalifikované pomoci zvenčí. Metanoia tedy v širším smyslu znamená obrácení se od dosavadního způsobu života, změnu smýšlení, jednání, hlubší změnu praktického života, obrácení k bohu. Paradoxem služby, nejen duchovního ve vězení, zůstává skutečnost, že jej vězni nezřídka vyhledají právě s žádostí o tu praktickou pomoc. Ale i to má vzhledem ke specifičnosti vězeňského prostředí svoji logiku a bůh to umí použít k dobrému.

Jsem za projekt Metanoia velmi vděčná, protože přináší další rozměr pro práci s odsouzenými na svobodě, tedy v postpenitenciární péči, kde v tuto chvíli roste něco opravdu nového, co skládáme společně z vašich zkušeností, ze zkušeností, kaplanky Květy Jakubalové, Jana Valeše,  sboru Liberec a práce MVS. Projekt dává nové možnosti spolupráci s domem Sv. Dismase a dalšími subjekty.  Co považujete za nejvýznamnější možnost ve chvíli, kdy se projekt vlastně ještě testuje?

Především projekt řeší v malém rozměru tolik potřebnou pomoc právě v období po propuštění, které je mnohdy obdobím pro bývalého vězně nejtěžším. Dále vidím smysl projektu v tom, že dokázal spojit svojí otevřeností právě různé subjekty s různým typem pomoci a v ekumenické spolupráci. Má ambice vhodně zapojit zázemí, které mohou poskytnout církve a zároveň využít bohatých zkušeností z práce s vězni, jako má křesťanská organizace MVS. V oblasti pomoci propuštěným je projekt otevřený spolupracovat s dalšími vhodnými subjekty.

Přináší vám to radost?

Ano. Člověk hledá neustále nové impulzy a motivy pro další službu a práce v projektu takovým impulzem pro mě osobně je.

Znám vás jako vězeňského kaplana, pedagoga, ale také jako otevřeného člověka s vynikající pověstí, velkého srandistu, ale i člověka pevného přesvědčení, člověka, který ví, že má smysl, co dělá, a také zarytého člena Vězeňské duchovenské péče, který má upřímně svou organizaci rád. Proč vás tedy napadlo, aby vznikl projekt Metanoia II  ve spolupráci s MVS, není to vlastně zvláštní?

Ano, je to šílené… Ne, teď vážně. Myslím, že tato spolupráce je smysluplná a svým způsobem i přirozená. Podnětů bylo víc. Původní nápad vzešel z Koncepce českého vězeňství do r. 2025, kde je v jednom z bodů uvedeno, že věznice mají spolupracovat s církvemi a církevními organizacemi při resocializaci vězněných osob, a také z dlouhodobé podpory Sboru CB v Liberci službě ve vězení. Ředitel věznice Stráž pod Ralskem, kde pracuji jako kaplan, Ladislav Blahník, mě vyzval, abych popřemýšlel o koncepci a já měl v srdci nějak pospojovat všechny ty úžasné lidi, kteří vězňům a propuštěným slouží v našem regionu. Sbor byl zase otevřený podpoře služby i finančně. Pak se uskutečnila řada jednání a nejlogičtější bylo spojit se s organizací, která má dlouhodobou moudrost a zkušenost v práci s propuštěnými osobami a stejně tak možnosti jim pomoci v praktických věcech a působí v této oblasti v regionu. No a tou je právě MVS. Díky spolupráci mnoha nadšených lidí se pak podařilo projekt vypracovat a zahájit první kroky v jeho realizaci.

Je mi jasné, že dlouhodobě pozorujete špatnou situaci svých klientů z vězení, když vycházejí na svobodu a máte dobře zmapované, co tito lidé potřebují. Jak moc jim může  pomoci, když dostanou finanční injekci – rozumnou cestou, tedy po částech, nebo skrze nákupy s mentory  apod. Pomoc po výstupu z výkonu trestu? Co naopak dělá s lidmi po výstupu nedostatek potravin a oblečení?

Po celé roky své duchovenské praxe ve vězeňství obhajují mnozí vězni svoji následnou trestnou činnost tím, že z věznic odcházejí prakticky bez prostředků a že jim nezbývá nic jiného, než znovu pokračovat v páchání trestné činnosti. Jako důležitou vidím v případě poskytované pomoci vždy potřebu určitého kontraktu s klientem.  To znamená pevně dohodnutý rámec a také formu poskytované pomoci, která umožňuje zároveň duchovním pozitivně dále působit na propuštěného, tak, aby žil v souladu jak se zákonem světským, tak i božím.

Jak vznikl ve sboru v Liberci nápad pomáhat potřebným lidem po propuštění?

 Ve věznici hodně velká část odsouzených přijde za duchovním s tím, aby pomohl řešit právě jejich neutěšenou situaci po jejich propuštění. Ta je trápí a v případě, že se jim ji nepodaří úspěšně zvládnout, končí zase rychle ve vězení. Jinými slovy, dosáhnout na zákonem poskytovanou pomoc nějaký čas trvá a jíst musí člověk zpravidla každý den. Díky jinému systému odměňování vězňů za práci ve vězení oproti minulosti, si pracující odsouzení nenašetří většinou potřebnou částku do začátku a pronásledují je navíc značné dluhy. To všechno dává prostor pro systematickou, ale i odbornou pomoc právě po propuštění. Důležitá je ale i zpětná vazba, možnost ověřit si získané informace apod. Tady je nutná spolupráce více lidí a vytipování vhodné pomoci pro konkrétní osobu. Liberecký sbor, jak již bylo řečeno, dlouhodobě pozitivně vnímá službu v rýnovické a strážské věznici. Mnoho vězňů našlo svoje zázemí pomocí služby kazatele Jana Valeše st. v jabloneckém sboru CB. Ve Stráži pod Ralskem zase spolupracuji já například s římskokatolickými duchovními a propuštění mohou najít zázemí v domě Dismas, spravovaným touto církví. Liberecký sbor tuto službu podporuje i finančně sbírkou ve sboru. Vnímal jsem však nutnost dát nějaký rámec, skrze nějž bychom mohli lépe pomáhat společně, jelikož se služba odsouzeným a propuštěným postupně rozrůstá. Myšlenku projektu jsem předložil libereckému Staršovstvu (vedení sboru), těm se nápad líbil a společně jsme ho dopracovali až do podoby projektu. Projekt získal podporu členů sboru a pak už nic nebránilo jeho realizaci. Co se týká praktické pomoci propuštěným, tak vnímám, že to je velice potřebná záležitost.

Souhlasilo s myšlenkou pomoci propuštěným lidem hned celé staršovstvo, nebyly zde přeci jen hlasy, které jsou běžné ve společnosti, že si to to tito lidé nezaslouží?

Tyto hlasy můžeme slýchat denně. Jak již bylo řečeno, staršovstvo již delší dobu vnímá službu vězňům jako potřebnou. Šlo tedy spíše o to, jak pomoci co nejlépe. Tím směrem jsme pak vykročili.

 Jak jako kaplan vnímáte spolupráci s MVS ?

Jako dlouholetý kaplan VSČR s dvacetiletou praxí a člen Velkého výkonného výboru VDP musím říci, že spolupráci vidím jako dobrou. MVS vyplňuje dle mého názoru přesně ty oblasti pomoci, na něž ostatním nezbývají síly. Vnímám pozitivně nadšení dobrovolníků pro službu, stejně jako odvahu, s níž se do takové činnosti pouštějí. V minulosti i dnes jsou však někdy diskutovány otázky, kde jsou hranice pastorační služby a kdo ji vlastně může konat dle zákona o církvích, kdo je k tomu kompetentní apod. Ve věznicích však možná víc, než kdekoli jinde platí, že pověřený duchovní vykonává pastorační péči ve spolupráci s ostatními duchovními a v součinnosti s křesťany laiky (volně podle kanonického práva). Vždyť pastorace není jen evangelizace. Je to dlouhodobý proces, dlouhodobá duchovní péče o člověka, v našem případě o vězně a zahrnuje v sobě i prvek té praktické pomoci, která je nutná.

Můžete něco říct o sobě a své kaplanské práci? Co je pro vás hlavním hnacím motivem, který vás drží uvnitř věznice? 

Smysl kaplanské práce vidím v tom, že se vnímám jako člověk povolaný právě ke kategoriální pastoraci tohoto druhu. Pomáhat lidem, kteří se ocitli jako vězni na okraji společnosti. Pomáhat jim najít smysl života na cestě k víře v boha a ve spáse zkrze Krista. To je totiž pro ně a nejen pro ně, jediná šance. Neznám totiž nikoho z lidí, kdo by dokázal opravdu odpustit všechny hříchy. Mnoho z těchto lidí ani neví, k čemu na světě jsou. Nic neumí, nic neznají, nic nechtějí, jsou i podle nich na nic. No a co s takovým životem?! Prosedět ho v kriminále? Taky nejsou schopni či uschopněni s tím doopravdy něco udělat. Dělají věci, které nechtějí dělat, ale nemohou si pomoci a pak končí ve vězení. To je prostor pro Krista. Vězení je právě pro mnohé příhodným zastavením v životě, aby mohli poprvé upřímně přijmout svůj vlastní život a začít ho měnit. To je přeci úžasná příležitost. K tomu na druhé straně žádný speciální lidský program bez víry, žádný způsob zacházení, žádné galeje samy o sobě člověka ještě nezměnily. Musela být i jiná motivace. Smysl vidím v tom, dávat skrze evangelium odpověď na onu 70 procentní recidivu, která netrápí zdaleka jen pracovníky věznic. Třeba skrze ty obrácené a polepšené následovníky. A další smysl vidím v tom, že další křesťané pomáhají takovým lidem venku. Pomáhají těm, u nichž to má smysl a systematicky. Pomáhají jim najít místo ve sborech a věnují se jim i v otázce praktické pomoci. Výborné je, že jako kaplan takové lidi znám a můžeme konat pastoraci vězňů společně a v návaznosti i po jejich odchodu z vězení.

Když přijdete mezi vězně, jak se cítíte? Je to už únavné, nebo vás to nabíjí energií? Je ve vězení bůh? Nebo spíše, kdy tam boha necítíte?

Věznice je složitý organismus a já se cítím někdy unavený z celkové komunikace napříč vězeňstvím. Když bych se mohl věnovat jen samotným odsouzeným, tak to by bylo výborné, ale jako všude… všechno má souvislosti. Z důvodů psychohygieny se snažím vymýšlet nové věci a účastnit se s vězni např. akcí mimo věznici. Letos jsme se např. zúčastnili běhu „Yellow Ribbon“ nebo se věnujeme brigádám na zámku Lemberk, během kterých se vždy najde prostor pro hlubší rozhovor i trochu neformální obecenství, jinak než ve vězeňské kapli. Pak mě dává energii, když mohu oslovovat návštěvníky věznice z řad jiných pracovníků institucí a někdy i škol právě v kapli nejen smyslem práce kaplana. K tomu učím Občanskou nauku na středním odborném učilišti pro vězně.. Prostě vytvářím si drobné radosti i v práci a službě, pokud to jde. Nevím, jestli jako kaplan dokážu úplně nevnímat boží přítomnost, ale co ve vězení vnímám určitě, to je přítomnost někdy až hmatatelného zla duchovní povahy. To je však zcela přirozené v kontextu toho, kdo a jak se do vězení dostává.

Co byste ve vězeňství změnil, kdybyste mohl změnit cokoliv mávnutím proutku?

Postoj některých lidí k výkonu trestu jako takovému ve věznici i mimo ní. V minulosti jsem také více let školil zaměstnance věznice v komunikaci a etice a často jsem slýchal, že jediné správné vězení je koule na noze, kamenolom a čtyři kulometné věže v rozích. Na takový názor se vždy vyplatila otázka: A jak byste chtěli, abychom se zachovali, kdyby se sem dostalo vaše dítě? Pak byla diskuse trochu otevřenější.. Toto souvisí i s neustálým hledání toho, co s vězeňstvím jako takovým. Přál bych proto vězeňství jasný směr, stabilizaci a jednoduchou srozumitelnou administrativu.

 Gabriela Kabátová

 

 

 

 

 

 

 

 

 

PRAHA 27. října (VS ČR) – Na začátku tohoto týdne Vězeňská služba ČR přivítala na oficiální návštěvě generálního ředitele Vězeňské služby Polské republiky, Jacka Kitlińského, kterého doprovázel Aleksander Czyżowicz, referent oddělení mediální komunikace a propagace. Návštěva se uskutečnila na pozvání generálního ředitele Vězeňské služby ČR, Petra Dohnala. Přestože spolupráce obou organizací je dlouhodobá a široká na všech úrovních, Jacek Kitliński navštívil Prahu poprvé.

Cílem návštěvy bylo představení Vězeňské služby ČR s návaznou neformální diskuzí nad aktuálním stavem obou vězeňských systémů. Mezi hlavní témata patřilo zaměstnávání vězněných osob a jejich odměna za práci a zdravotní péče ve věznicích, především její financování, dále nábor personálu, detence, eskorty a elektronický monitoring. Delegace si prohlédla prostory vazební věznice Praha-Pankrác, včetně vězeňské nemocnice a pracoviště kovodílny, v závěru pak navštívila autentické prostory Památníku českého vězeňství.

PRAHA 20. října (VS ČR) – Představitelé redakční rady časopisu CDIS Review navštívili ve čtvrtek generální ředitelství VS ČR, kde se setkali s generálním ředitelem Petrem Dohnalem a jeho náměstkem, Simonem Michailidisem. Součástí návštěvy byla také prohlídka Vazební věznice Praha Pankrác a setkání s jejím ředitelem Pavlem Hadravou. Delegaci redakční rady časopisu tvořili vrcholní představitelé české armády a dalších ozbrojených sborů a složek integrovaného záchranného systému, představitelé obranného průmyslu a další hosté. Hosté se seznámili s aktuální situací v českém vězeňství, zajímali se o stav vyzbrojení vězeňské služby a proces jejího přezbrojení. 

red 

PRAHA 16. října (VS ČR) – Ve Věznici Jiřice byla dnes zprovozněna první tzv. Otevřená věznice, kde se budou odsouzení připravovat na návrat do společnosti. Slavnostního otevření čtyř obytných domků pro tři desítky vězňů a jedné administrativní budovy pro personál se dnes zúčastnil ministr spravedlnosti Robert Pelikán, spolu s velvyslankyní Norska Siri Ellen Sletnerovou, generálním ředitelem VS ČR Petrem Dohnalem a dalšími hosty. Právě Norsko se stalo vzorem pro výstavbu tohoto vězeňského zařízení, které má odsouzeným před propuštěním přiblížit podmínky života na svobodě.   

 „Před dvěma lety jsme navštívili věznici na norském ostrově Bastøy, kde se vězni o sebe starají v podstatě sami. Jsou už při výkonu trestu zodpovědní za své chování a po návratu do společnosti nevykazují téměř žádnou recidivu. Velmi jsme stáli o to, abychom mohli podobný projekt vyzkoušet u nás. Jsem rád, že se to po necelých dvou letech podařilo,“ uvedl generální ředitel Vězeňské služby Petr Dohnal. „Prosadit a následně připravit tento projekt nás stálo mnoho úsilí. Stálo to ale za to, protože toto může být začátek koncepční změny našeho vězeňství,“ řekl ministr spravedlnosti Robert Pelikán.

Pravidelný režim a zároveň učení se odpovědnosti za sebe samé podle zahraničních zkušeností velkou měrou přispívají ke snížení recidivy. Odsouzení budou sami přispívat k úklidu a provozu věznice, starat se o údržbu budov a okrasné zahrady nebo pomáhat v kuchyni. Podmínkou pro zařazení do výkonu trestu v Otevřené věznici bude kromě motivace také zdravotní způsobilost k práci a žádný kázeňský trest minimálně půl roku před nástupem. Několikaměsíční pobyt odsouzených v Otevřené věznici bude rozdělený do dvou fází – přechodné a závěrečné. V závěru bude odsouzený moct například využít povolení opustit věznici například kvůli přijímacím pohovorům na pracovní místa.

 

 

 

 

PRAHA 6. října (VS ČR) – V návaznosti na úspěšnou bilaterální spolupráci v rámci projektu PDP5 –„Zvýšení efektivity přípravy vězněných žen před propuštěním z věznice Opava“, v jejímž rámci se čeští a norští zaměstnanci ženských věznic zúčastnili v březnu a dubnu 2017 studijních cest, zorganizovala VS ČR další dvě cesty do ČR a Norska. První z nich byla studijní cesta 11 zaměstnanců ženských norských věznic do ženských věznic v České republice v termínu 28. 8. 2017 – 31. 8. 2017, jejichž součástí byly 3 návštěvy. První den byli norští účastníci seznámeni s českým vězeňským systém na GŘ VS ČR, proběhlo přivítání zahraniční delegace za účasti pana generálního ředitele genmjr. PhDr. Petra Dohnala. Další den následovala celodenní studijní cesta do věznice ve Světlé nad Sázavou a poté návštěva v OVT objektu Řepy v Domově svatého Karla Boromejského 31.

Druhá studijní cesta 8 zaměstnanců VS ČR do norských ženských věznic proběhla v termínu 11. 9. 2017 – 15. 9. 2017. Studijní cesta započala návštěvou věznice Ravneberget, která se nachází u městečka Sarpsborg. Poté se skupina přesunula do Osla, kde navštívila probační dům v Oslu a dozvěděla se zajímavé informace a zkušenosti zejména z oblasti používání elektronických náramků. Cesta byla zakončena celodenní pracovní a studijní návštěvou ženské věznice Bredtveit v Oslu. Přínos bilaterální spolupráce je dán mimo jiné skutečností, že vězeňské systémy (tj. norský a český) jsou velmi odlišné, vycházejí z jiných tradic, ekonomických možností, národních povahových rysů, prošly jiným historickým vývojem, státy mají jiné finanční možnosti apod. To vede k rozdílnému přístupu ve vztahu k práci a jednání s odsouzenými v obou zemích. Pro delegaci z Norského království byl velmi přínosný koncept oddělení pro matky s dětmi ve věznici Světlá nad Sázavou i koncept ve Věznici Praha-Ruzyně, kde jsou odsouzené zaměstnány v hospici a pracují zde společně se sestrami Boromejkami. Pro české účastníky bylo vysoce inspirující zapojení norských úřadů práce anebo obcí k získání práce anebo ubytování pro osoby po výkonu trestu. Bilaterální spolupráce umožnila efektivní sdílení dobré praxe a cennou výměnu zkušeností v oblasti ženského vězeňství obou partnerů, což povede ke zlepšení výkonu profese zaměstnanců ženských věznic, jak na domovské půdě v České republice, tak v severní Evropě u donora programu.

Bilaterální spolupráce byla financována z Fondu pro bilaterální spolupráci na programové úrovni – opatření „B“, financováno z Norských fondů 2009 – 2014.

 

PRAHA 5. října (VS ČR) – Vězeňská služba České republiky se neztotožňuje s opětným zákazem plnění smlouvy na telefonické služby pro vězně ani s udělenou pokutou 100 tisíc korun, o kterých rozhodl Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Proti tomuto rozhodnutí Vězeňská služba České republiky podala rozklad.

 

PRAHA 4. října (VS ČR) – Zvýšení efektivity a přípravy odsouzených na jejich propuštění z výkonu trestu a snížení rizika opakování trestné činnosti a dalšího návratu do vězeňských zařízení je cílem zřízení víceúčelové haly, jejíhož slavnostního otevření se v úterý ve Věznici Příbram zúčastnil ministr spravedlnosti Robert Pelikán, generální ředitel VS ČR Petr Dohnal, starosta města Příbram Jindřich Vařeka a další významní hosté. 

Jedním z kroků dosažení tohoto cíle je právě vytvoření nových prostor pro vzdělávání, pracovní činnosti a další aktivity programu zacházení, což se v příbramské věznici povedlo. Výstavba haly byla financována z Norských fondů, z celkových nákladů přes 15 miliónů korun se z těchto fondů pokrylo téměř 10 miliónů. Budou se zde konat rekvalifikační kurzy na PC, kurzy jednoduché obsluhy pro zařízení restauračního typu a kurzy kuchařských prací pro zařízení restauračního typu. Vzděláváním projde 110 odsouzených během jednoho roku. Ti získají kvalifikaci a posílí si pracovní dovednosti. Hala poskytne také prostory pro zaměstnávání odsouzených. V současné době se pořádají jednání mezi Věznicí Příbram a dvěma společnostmi, které by zde mohly zaměstnat odsouzené na drobné montážní práce. V prostorách bude moci být zaměstnáno 10 – 15 odsouzených.